Neuvěřitelné se stalo skutkem, a já se vydal po delší době a dvou dětech opět na kratší cestu. Už to nebyla ta stará parta a cesta za nekomfortem a dobrodružstvím. Byla to cesta do Hong Kongu s manželkou u příležitosti pátého výročí naší svatby, a taky části čínského světa, který mě zajímal, a do kterého jsem se těšil. Ale hlavně jsem chtěl opět okusit život mezi čínskými znaky, chrámy a řetězci seven eleven.
Znal jsem Hong Kong především z televizního zpravodajství, kdy došlo po téměř stoletém britském pronájmu Hong Kongu k naplnění politiky jedné Číny tankovou metodou, ale hlavně z knížek Jamese Clavella a Amitava Ghoshe, odehrávající se v době, kdy Hong Kong teprve vznikal jako kolonie na pozadí pašování opia a následných Opiových válek. V dnešní době je až těžko k uvěření, že jedno umělé vybudované město dokázalo ovlivňovat fungování tehdejšího světa.
Pro naši cestu jsme nezvolili tu typickou část roku, kdy se obvykle do Hong Kungu jezdí, tedy od října do března, ale na začátku září. To je doba, kdy je zde panuje tropické klima s vysokou vlhkostí a teplotami přes třicet stupňů. Také je to období tajfunů a nečekaných výkyvů počasí. Zkrátka ideální čas na cestu, pokud nechcete potkávat moc turistů. A tak jsme po osmnáctihodinovém letu s přestupem v Dubaji přistáli na Lantau, jednom z hongkongských ostrovů.
Přijíždíme do Hong Kongu
Už samotná cesta z letiště do města byla pastvou pro oči. Jasně modrá pozdně odpolední obloha udávala příjemně letní ráz a na české poměry extrémně vysové bytové věžáky nám působily bolest za krkem. Krom toho jsme se mihli kolem přístavu, který je jedním z nejefektivnější a nejrušnějších mezinárodních kontejnerových přístavu na světě.
Dorazili jsme do krásného hotelu Regent, který se majestátně vypíná na břehu místního moře a poskytuje tak ze svých pokojů unikátní výhled na vodu a mrakodrapy za ním. Výhled dostával grády obzvláště v noci, kdy se celé město rozsvítilo. Únava byla silnější než vůle vydat se na pospas víru nočního Hong Kongu, a tak se první pořádné střetnutí s tímto zatím neznámým místem odsunulo na ráno.
Probuzení ranním světlem procházející skrz jediné okno našeho pokoje nebylo vůbec špatné. Avšak první věc, co jsem uviděl nebyla manželka, ale Victoria Bay Harbour a mnoho výškových budov na břehu ostrova Hong Kong. Zrovna pod okny proplouvala nákladní loď s remorkérem, když jsem se podíval na hodinky a zjistil, že vlastně až zas tak ráno není a že snídaně v hotelu za půl hodiny končí a my ji propásnout nechceme.
Trajektem do víru Hong Kongu
Hong Kong se dělí na tři administrativní části. Na původní ostrov Hong Kong, část na poloostrově zvané Kowloon a tzv. Nová Teritoria, kam spadá část na pevnině, mimo Kowloon, zároveň se jedná o spoustu větších či menších ostrovů a ostrůvků. Tím největším je zmiňovaný ostrov Lantau, na kterém je situované hongkongské letiště. Náš hotel spadal pod Kowloon, ale dostat se na ostrov Hong Kong bylo opravdu snadné. Kromě metra, anglických doubledeckerů, taxíků tu ještě plují lodě. A tak cesta lodí z jednoho ostrova na druhý není v Hong Kongu vůbec nic neobvyklého.
Star Ferry je tradiční hongkongská společnost, která provozuje trajekt mezi ostrovem Hong Kong a pevninskou částí Kowloonem již od roku 1888. Její ikonické zelenobílé trajekty k Hong Kongu neodmyslitelně patří asi jako Wifi k heslu 12345678. Za cenu MHD jízdenky se dostanete zhruba za 10 minut z jednoho břehu na druhý. Nám se podařilo při nástupu se nacpat na hrot nástupní fronty a odměnou nám byla místa s krásným výhledem na město a přístav.
Těšil jsem se na osobní setkání s budovou společnosti Jardins se svými typickými kulatými okny, která je historicky jednou z nejstarších hongkongských společností, možná dokonce tou nejstarší. Nevznikla na ničem jiném než na pašování opia a sloužila jako předloha pro knihy Jamese Clavella jako například Taipan či Noble House. Dnes má ve svém portfoliu zřejmě i jiné služby a budova si zahrála v mnoha filmech.
Ostrov Hong Kong
Bohužel se nám do cesty postavilo ruské kolo, kterému za udanou cenu nešlo odolat. Kolo mělo mnoho kabinek, bylo možné si dát VIP jízdu a mít ji jen pro sebe. My se rozhodli pro sdílení kabinky se skupinkou zpocených Číňanů. Při bližším ohledání jejich zad mě přepadla obava, zda to byl dobrý nápad či zda má každá kabinka klimatizaci, aby má záda nedopadla stejně jako ta čínská. Bylo přeci jen přes třicet stupňů a vlhkost dosahovala úrovně známé z mnohých českých sklepů.
Po chvilce čekání byly mé obavy rozptýleny, klimatizace byla a fungovala. Bohužel záda dostala poměrně tvrdou čínskou školu či sprchu, kabinka byla celá prosklená. Čekal jsem, že kolo se otočí ve své ose jen jednou a pustí nás ven. Snad to byl čínský bůh srandy, který způsobil, že jsme jeli hned třikrát a málem se v Číňanech vykoupali. Ochlazení přišlo právě až v budově Jardins, které zřejmě fungovalo jako obří lednice.
Pondělní dopoledne v okolí budovy nabízelo pěkný obrázek každodenního pulzujícího velkoměsta, kde každý někam pospíchal či upíjel kávu při čtená emailů a současné chůze. Doubledeckery přijížděly jeden za druhým, auta troubila, když někdo překážel déle jak vteřinu. Až se nám zachtělo kousku klidu, ticha a možná vůně kadidla. Nasměroval jsem proto naše kroky ke chrámu Wan Chai Pak Tai, který se dle všeho měl nacházet nedaleko.
