Rozmanitá Indonésie

Od cibetek na Gili

Délku našeho pobytu na Bali jsme jednoznačně neodhadli a druhý den od příjezdu jsme nevěděli, co dělat dál. Nebyli jsme ten typ, co ulehne na pláži a celý den proleží, a tak jsme hledali další vyžití. Kroužili jsme proto na skútrech po ostrově, až jsme zastavili na malou přestávku u kraje silnice. Když v tom se u nás objevil další motocykl a na něm usměvavý místní mladík. “Kam jedete? Hledáte něco?” otázal se mladík těžko srozumitelnou angličtinou. “Nevíme, nemáme plán,” opáčil jsem.

“Ukážu vám Luwak farmu, pojďte, kopi luwak je nejlepší.” Kopi luwak je místní termín pro cibetkovou kávu. Cibetková káva patří mezi nejdražší kávy světa, zejména proto že jednotlivá kávová zrna musí projít trávícím traktem cibetek. Cibetky, šelmy příbuzné kočkám jsou stvoření mlsná, a tak si vybírají jen ty nejfajnovější plody. Nasbírat větší množství takto upravené kávy chce tak čas a odhodlání probrat se výkaly cibetek. Proto je cena tak vysoká, a také proto existují cibetkové farmy.

Do jedné takové nás zavedl i tento mladík, který u nás zastavil nikoliv náhodou. Samozřejmě to byl dohazovač či jiná spřízněná duše farmy, která za nás dostala provizi. Ale co, návštěva to bude jistě zajímavá. Farma se nacházela v tropickém lese, kde zelená vegetace doopravdy bujela, mezi palmami natáhli své sítě tropičtí pavouci nejrůznějších barev, na větvích viseli obrovití netopýři a vše ohlušoval zpěv či spíše řev tropického ptactva. Ujala se nás mladá průvodkyně, která nám hned nabídla kávu, kterou jsme nepohrdli a usadili se.

Od cibetek na Gili
Ochutnávka v cibetkové farmě.
Od cibetek na Gili
Cibetka.
Od cibetek na Gili
Tropický pavouček.

Od cibetek na Gili a houbičky

Později, když jsme farmu procházeli, tak jsme zjistili, že to není farma, ale spíš domácí chov, jelikož jsme napočítali všehovšudy sedm cibetek. A i moje odpověď na otázku průvodkyně, zda si chceme nějakou kávu koupit a jaké množství odkryla možnosti farmy. Řekl jsem ze srandy, že bych chtěl deset kilo kávy do pytle. Dívka se zhrozila, že takové množství nevyprodukují za celý rok, a tak jsme, každý odcházel se stogramovým sáčkem.

Nabuzeni kávou jsme znovu nasedli na skútry na vyrazili dál, až jsme narazili na papouščí zoo. Pravda, že to byl podnik spíše pro rodiny s dětmi, i tomu odpovídali přicházející návštěvníci. I přes tento handicap žádných dětí v naší výpravě jsme po papouščí zoo, přidali také návštěvu vedlejší zoo plazů. Po všech těchto návštěvách bylo zřejmé, že výrazy zoo a farma se na Bali označuje i sebemenší rodinný chov morčat. Večer u piva jsme pak přemýšleli, co dál. Dospěli jsme k názoru, že se posuneme na vedlejší ostrůvky zvané Gili.

Neměli jsme absolutně tušení, jak moc turisticky frekventovaná tato skupinka ostrůvků je, a druhý den ráno jsme tak byli poněkud zaskočeni, když jsme viděli ty davy v přístavu, zejména teenagerů, kteří na ostrůvky směřovali, pravděpodobně za ostrovní party. Jednotlivé transportní lodě a čluny byly proto rychle naplněny a palubní vstupenky vyprodány. Byli jsme nuceni čekat několik hodin, než jsme se na volnou loď mohli nalodit.

Od cibetek na Gili
Obyvatel papouščí zoo.
Od cibetek na Gili
Zoo a jeden z mála exponátů.
Od cibetek na Gili
Cesta Gili.

Houbičky na Gili

Gili ostrovy jsou celkem tři, a to Gili Trawangan, Gili Meno a Gili Air. Největší z nich je pak Trawangan, který proslul zejména bujarým nočním životem, ale také možnostmi potápění a šnorchlování. Sem mířila i naše loď. Zvláštností ostrova je pak zákaz motorových vozidel, a tak jsme se nevyužili možnosti dát se odtáhnout na hostel koníkem a vyrazili od lodi k hostelu pěšky. Prašná ulice, reggae hudba od Boba Marleyho, zápach marihuanového kouře, malé, většinou dřevěné domky, které se v noci promění v plné bary a všudypřítomní veselí místní nabízející drogy, to vše byly první dojmy, jež nás udeřily do nosu, očí i uší.

Náš hostel pod názvem “Nema problema” byl poněkud stranou této hlavní barové ulice, za což jsem byl nesmírně rád. Ten den bylo už na všechny atrakce pozdě, jelikož na potápění a šnorchlování se vyráží ráno. Museli jsme se spokojit s poleháváním na bělostné pláži a koupáním v průzračné a dosti přehřáté vodě. Vymýšleli jsme plán na zítra, a hlavně na večer, až přišel Miky s nápadem: “Hele a nedáme asi aspoň ty houby, to vypadá v pohodě.” Houbami samozřejmě myslel lysohlávky neboli magické houbičky, které se hojně na ostrově prodávaly.

Za držení či prodávání drog padají v Indonésii drakonické tresty včetně těch kapitálních, ani to však místní neodradí od nabízení a prodeje. A tak nebylo těžké houby si obstarat, prodávali je totiž i v místní malé samoobsluze. “Já je nikdy neměl,” řekl jsem “Já taky ne” “Já taky” “Já taky ne,” ozvalo se postupně. “Tak dobře, když už jsme tady.” Houbičky se vydal s bázní koupit Miky a Lukule. Ke kornoutku hub dostali i doporučení, jak je konzumovat, a co dělat, kdyby jich někdo snědl moc. V takovém případě je nutné vypít čerstvý kokos.

Od cibetek na Gili
Gili Trawangan.
Od cibetek na Gili
Gili Trawangan je party ostrov.
Od cibetek na Gili
Bílé pláže a průzračná voda.

Party na Gili

Večer jsme usedli v baru, popíjeli Bintang a na nějaké houbičky jsme úplně zapomněli. Byl to typický plážový bar se spoustou drinků, rumů a pomalou obsluhou. Vzpomněli jsme si na ně, až když jsme si objednávali šesté pivo a druhý rum, což zrovna ten ideální okamžik pro konzumaci houbiček nebyl. Pepa se houbiček vzdal a byl připraven dojít nám v případě nouze pro kokos, my ostatní jsme se do kornoutku pustili, až z něho nic nezbylo.

Přišlo očekávání. Čekali jsme deset minut, dvacet, hodinu a nic, tedy kromě tíže způsobené Bintagem. “Hele ten nás okradl, ty houby nefungujou, ať nám vrátí peníze,” řekl jsem Mikymu. Miky s Lukulem se pak společně vydali houbičky reklamovat. Poslat je dva se nakonec ukázalo jako ten nejhloupější nápad, jelikož místo vrácených peněz je prodejce přesvědčil ke koupi dalšího kornoutku. Vyšli pak ven z obchodu jako mistři světa. “Máte ty prachy?” “Ne, ale dal nám malou slevu na další, ten už bude fungovat.” “Vy jste dementi, fakt.”

Samozřejmě houby znovu nefungovaly, a tak jsme je nahradili rumem. Pepa, který houbičky odmítal od začátku a byl připraven nám dojít pro kokos se posléze stal obětí večera, respektive rána. Jelikož brzy ráno jsme vyráželi na šnorchlování s želvami. Úplně nejčerstvější jsme bohužel nebyli a houpavá cesta lodí ke karetám nám moc dobře nedělala, ale i tak jsme naskákali do vody, abychom želvy pozorovali. Pepa po prvním ponoření se do moře rychle odendal svůj šnorchl a dopřál želvám něco z včerejší oslavy. My ostatní plavali raději co nejdále. Po zbytek pobytu jsme tak byli z houbiček vyléčeni a raději se přesunuli dál na klidnější ostrovy.

Od cibetek na Gili
Pláže na Gili.
Od cibetek na Gili
Jedeme na želvy.

Předchozí díl – Z ostrova Jáva na ostrov Bali

Bezpečnost při sólo cestování

Nejčastější podvody na cestovatele v Asii

Od začátku –JAKARTA – VSTUPNÍ BRÁNA INDONÉSIE

Líbilo 🙂 ? -> sdílej!

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*