V tomto blogu se zaměřím na cestovatelské perly pro ty, kteří mají rádi dobrodružství s pořádnou dávkou adrenalinu a nebojí se výzev. Dvě z nich jsou pořád na mém bucket listu.
1. Mauritánie
Mauritánie, země polopouští a nekonečných písků, rozhodně nepatří mezi nejpopulárnější turistické destinace. Pro cestovatele, kteří mají rádi výzvy a dobrodružství, je to však naprostý poklad. A co byste říkali na jízdu nákladním vlakem přes poušť v Africe? Představte si, že skáčete na nejdelší vlak světa, který převáží železnou rudu z Taoudenni do přístavu Nouadhibou.
Dobré ale je, že na tento vlak nepotřebujete jízdenku ani místenku. Musíte jen vylézt nahoru, zabrat si svůj vagón a sednou si na kopu železa. I když, v poslední době se tento druh dobrodružství trochu profláknul, a tak se čas od času objeví i místni policie, která se snaží tomuto fenoménu bránit, proto je dobré se před samotným odjezdem ještě trochu přikrčit. A pak to začne – nekonečné úseky pouště, kde na každém rohu čekají zážitky, které si neužijete nikde jinde.
Společnost vám dělá kdejaká chátra, domorodí obchodníci a další pošuci, kteří vidí v těch 700 kilometrech něco jako druhý domov. Vozíte se spolu vyprahlou pouští na kopě železa, praží do vás slunce, až si říkáte, že jste možná měli zůstat doma s knížkou. Ale pak přijde západ slunce – a jste v ráji! Obzor, který mění barvy každou minutou, je natolik hypnotizující, že si ani nevšimnete, jak vám ruda drtí záda.
Další krok tohoto bláznivého zážitku je dojezd do přístavu Nouadhibou, kde vás čeká osvěžující vítr od Atlantiku. Tady už vlajku úspěšně složíte a s hrdostí odvalíte do místní restaurace na zasloužený kus masa a čaj. Přes všechno to zběsilé dohadování s průvodčími, blízké setkání s úpalem a pískem v očích je tohle dobrodružství jedním z těch, na které nikdy nezapomenete. Mauritánie vás očekává s otevřenou náručí a vláčkem plným železné rudy.
2. Bolívie
Tak si představte Bolívii, tuhle exotickou zemi ukrytou mezi Andami a amazonským pralesem, kde se můžete stát hrdiny vlastních dobrodružných příběhů. Povíme si něco o třech místech, která vás nadchnou, pobaví a možná i trošku vystraší.
Začneme u jezera Titicaca. Toto jezero, které je nejvýše položené splavné jezero na světě, vás okouzlí svou modří a klidem. Místní ostrovy, jako Isla del Sol (Ostrov Slunce), vám umožní zažít život, jaký žili dávní Inkové. A nebojte se, nehrozí vám, že by vás tady přepadli mořští žraloci – maximálně se vám dostane nálože místních legend nebo místních čtyřech písní, které hrají na každém turistickém rohu veselí domorodci. Asi vám nebude ze začátku moc dobře, tedy z té nadmořské výšky, bude to chtít žvýkat trochu koky.
A teď se přesuneme na úplně jinou planetu – tedy alespoň to tak vypadá! Solné pláně Salar de Uyuni jsou místo, kde se dá hrát nekonečně dlouhá fotbalová hra (jen vám brzy dojdou míče). Rozlehlá bílá plocha vypadá doslova jako obří zrcadlo a je perfektním místem pro ty nejlepší fotky, které budou na Instagramu trhat lajky. A když dojde na západ slunce? Připravte se na pořádné oči-proplachující pochutnání!
No a konečně, existuje snad lepší způsob, jak spravit si den, než sjet na kole silnici nazývanou „Silnice smrti“? Tato silnice spojuje La Paz s Coroico a je známá svou úzkostí, strmými srázy a absencí svodidel. Ano, a právě to z něj dělá neodolatelný zážitek. Když se vrátíte domů a budete vyprávět, jak jste kličkovali mezi spadanými kameny, autobusy a zbytky ostatních, co si to chtěli jen tak sjet, budete za hrdiny.
3. Kyrgyzstán
Tato středověká pohádka ve stínu velkolepých hor vás dovede k perfektní kombinaci osamocení, adrenalinu a až neuvěřitelného klidu. Začneme na jezeře Son-kol, které je tak krásné, že Štrbské pleso vedle něho vypadá jako ohavná stoka. Cestu sem neberte na lehkou váhu, je přístupná jen čtyři měsíce v roce. Ale jakmile překonáte nástrahy cesty a všech velbloudů, které na cestě potkáte, odmění vás pohled, který vám vezme dech. Son-kol leží vysoko v horách a je rájem pro nomády, kteří tady se svými stovkami ovcí, koz a jurtami vypadají jako ztraceni v čase.
Vydáme se na jih Kyrgyzstánu, kde se vypínají horští obry. Tady turistické chodníčky moc nehledejte – máte šanci zažít pohled na prázdné kopce, pastviny a ztracené říčky. Každý stoupák je výzvou, ale jak říká staré kyrgyzské přísloví: „Kdo vyjede na kopec, dostane panoramatický pohled zdarma.“ A právě tady, v nejjihozápadnější části země, můžete zažít chvíle, kdy je váš jediný společník ticho.
A co by to bylo za výlet bez setkání s místními nomády. Pokud jste ještě nezažili pravou nomádskou pohostinnost, připravte se na pořádné překvapení! Tito milí lidé vás pozvou do svých jurt – které překvapivě nabízejí větší komfort než některé evropské byty – a naservírují vám tradiční pokrmy jako kumys nebo taky cognac. Po konzumaci jakýchkoli pokrmů od místních, dezinfekci žaludku vřele doporučuji.
Kyrgyzstán je místo, kde můžete ztratit pojem o čase a prostoru. Je to země středověkých příběhů, epických výhledů a srdečných lidí, kteří vás přijmou s otevřenou náručí.
