Vlak odjížděl už v sedm ráno z hlavního irkutského nádraží, takže moc času na prospání po včerejším skoro padesáti kilometrovém pochodu nebylo. Manželka majitele hostelu nám udělala stejnou snídani jako všechny předchozí dny a dokonce nám zavolala i taxi. Taxi, no spíš nějakého svého známého Burjata, který přijel, podle mě […]
Vzbudili jsme se do sychravého a vlhkého irkutského rána. Sice už naštěstí nepršelo a my mohli na naši slíbenou túru sibiřskou tajgou vyrazit, ale ideální počasí rozhodně nevládlo. Nebe bylo škaredě šedivé a hrozilo propuknout v déšť každým okamžikem. Avšak představa toho, že bychom strávili další den opět zavření uvnitř […]
Irkutsk nás po pěti dnech strávených ve vagónu přivítal horkým suchým dnem a potemnělou bouřkovou oblohou. Když jsme slavnostně stanuli na nástupišti, byli jsme celkem dost rozlámaní po tom všem vlakovém martyriu, a hlavně dosti zanedbaní z hlediska hygieny. Ono to několikadenní mytí se jednou rukou ve špinavém umyvadle, na člověku […]
Po čtyřech hodinách jízdy vlak zastavil na své první zastávce, což bylo město Jaroslavl. Vzali jsme si s sebou důležité osobní věci, a vydali se ven na průzkum místního nádraží a nástupiště. Hned jak jsme ale vystoupili, tak nás obklopila skupina místních bábušek se šátky na hlavě, které nabízely všemožné plody […]
O tom, jak se v takovém vlaku žije, jsem měl pouze teoretickou představu. Vlakem jsem sice jezdil celou střední školu každý den, avšak ne více než hodinu denně. Z internetu jsem věděl, že tam určitě bude samovar, a v duši jsem tajně doufal ve sprchu. Vypátral jsem, že vlak na každé zastávce zastaví […]
Ještě, než jsme na cestu vyrazili, celá řada lidí a kamarádů nad tímto nápadem nevěřícně kroutila hlavou. Reakce typu „Vy se už nevrátíte“, „To jste dobrý blázni“, „hm, tam bych nejel“ se staly denní rutinou, ale mě nijak neodradily. Naopak. Náš plán mi připadal poměrně jednoduchý. Odletět do Moskvy, tam […]
