Vždy je dobré nepodléhat stereotypům a předsudkům. Při cestování a poznávání nových kultur to platí dvojnásob. Připravil jsem pár faktů o Íránu, které by měly vědět všichni, kdo se sem chystají nebo o tom alespoň přemýšlejí. Ostatním to může rozšířit obzory či získat lepší povědomí o této rozhodně zajímavé zemi.

Íránci nejsou Arabové

Ačkoliv země leží na pomezí neklidného Blízkého a o něco klidnějšího Středního východu, ve složení národnostní populace Íránu výrazně počtem dominují Peršané. Arabové jsou v Íránu pouhou 3% minoritou. Z důvodu neustálého mocenského tření v regionu mezi Saudy a Íránci, nejsou Arabové v Íránu úplně oblíbení. A kdybyste někoho z Peršanů omylem označili za Araba, nepěkně byste ho mohli urazit.

Bezpečnost

Írán je bezpečná země, kde jsou cizinci vítaní s neobvyklou vřelostí. Kromě běžné kriminality vyskytující se ve většině zemí světa, není třeba podnikat žádné zvláštní opatření z hlediska bezpečnosti. Místní obyvatelé dbají na to, aby se cizinec cítil v jejich zemi dobře, a dělají proto to co mohou.

Mladí Íránci bojují za změnu

To jak současný autoritářský klerický režim spravuje zemi a funguje na poli mezinárodní politiky, je trnem v oku nejednoho Íránce. Mladí se snaží bojovat za liberálnější stát, bohužel zatím většina pokusů o změnu skočila nezdarem. Připomeňme „Zelenou revoluci“ z roku 2009 či nedávné masové nepokoje ve většině velkých íránských měst.

Většina Íránců smýšlí o Západu v dobrém či miluje západní kulturu

Když jdete po ulicích Teheránu a vidíte kolem sebe plakáty s přeškrtanou americkou vlajkou, máte pocit, že kdyby se sem nějaký Američan vydal, tak bude přinejmenším zlynčován, jakmile vystoupí na ulici. Opak je však pravdou. Většina Íránců miluje západní filmy, hudbu a módu, zkrátka kulturu a snaží se jí napodobovat. Připadalo mi to jako v Československu před 1989, kdy byl „hlad“ po západních věcech, ale ty věci byly nedostupné nebo dostupné jenom pro vyvolené. A mít za kámoše někoho z Evropy a procvičovat s ním angličtinu, je pak nejvíc cool.

Všichni Íránci nejsou muslimové

Íránská islámská republika, tak zní oficiální název země. Pouze muslimy v ní ale nenajdeme. Pravdou je, že drtivá většina obyvatel jsou šíitští muslimové. Avšak ne všichni islám vyznávají. Problémem je, že když se narodíte do muslimské rodiny, tak jste automaticky muslim a nelze to změnit. Spousta převážně mladších lidí jsou tak oficiálně muslimy, ale de facto pouze na papíře, jelikož vůbec víru nepraktikují. Kromě islámu je zde vyznáván judaismus, křesťanství a i nejstarší monoteistické náboženství na světě, zoroastrismus.

Konzumace alkoholu  

V žádné oficiální restauraci ani potravinách není samozřejmě alkohol k dostání. Všichni muslimové mají alkohol zakázaný i zákonem. Výjimkou jsou náboženské menšiny především arménských křesťanů, které mají alkohol povolený dovážet či připravovat pro náboženské účely. Na neoficiálních party však teče alkohol proudem. Hlavně „zlatá mládež“ alkoholovým party ve velkém holduje. Sám jsem zažil skromnější party s několika litry místní pálenky a samozřejmě nechyběla marihuana, ačkoliv jsou za její držení v Íránu velice přísné tresty.

Nošení šátku

Nošení šátku (hijab) je povinností pro všechny íránské ženy a nevyhnou se ji ani cizinky. Proti této povinnosti bylo už nemálo protestů, ale zatím bohužel neúspěšných. Spousta žen jako symbol vzdoru nosí šátek jenom tak napůl a častokrát „nechtěně“ sklouzne úplně. Hlavně v letních horkých měsících to jistě není nic příjemného. Je zajímavé pak pozorovat, s jakým zápalem si íránské ženy šátek sundávají, když se naskytne příležitost např. k cestování nebo k party.

Veřejná a soukromá doprava

V zemi funguje skvělý systém meziměstské autobusové dopravy. Několikahodinovou cestu, tak lze absolvovat v pohodlí VIP busu, který stojí jen pár euro a je v něm tolik místa na spaní (sedačka se dá plně sklopit) a překvapivého pohodlí, které nenabízí ani vybrané evropské linky. Doprava ve velkých městech je naprosto šílená a je nezbytné dávat veliký pozor. Auta nezastavují ani na přechodu a skoro ani na červenou. Vždy je lepší přecházet silnici s místními, ti už vědí jak. Další zajímavostí je, že v podstatě každé auto je taxi. Stačí si stoupnout u okraje silnice a nějaké stopnout. Když pak zastavené auto jede stejným směrem jako vy, tak vás za poplatek sveze.

Perská pohostinnost

O pohostinnosti lidé této země toho již bylo napsáno mnoho. Uvedu jen pár příkladů, které se přihodily mě. Když jsem si dal inzerát na coachsurfingu na přenocování v Teheránu, tak jsem dostal kolem sta odpovědí. Lidé se předháněli v nabídkách. V Isfahánu nás rodina, u které jsme přes coachsurfing bydleli, nechtěla vůbec pustit pryč. Vozili nás na výlety a hostili, ačkoliv jsme vůbec o nic nežádali. Imám mešity v Shirázu nás chtěl vzít na polcii, což mě trochu polekalo. Ale nakonec ne, aby nás zavřeli, ale abychom se tam najedli. Přece z mešity nemůže nikdo odejít hladový, tvrdil. Cítil se celkem dotčeně, když jsme odmítli. V Shirázu po nás taxikář nechtěl zaplatit, to by se v Praze asi nestalo 🙂

Peníze

Celkem zrádné jsou různé názvy místní měny. Oficiální měnou je íránský riál, ale tento název nikdo nepoužívá. Většina obyvatel vám poví částku v tůmanech (toman ang.), ta je ale desetkrát menší než v riálech a odkazuje na historický název měny, ačkoliv název tůman na bankovce nenajdete. Takže když máte zaplatit např. 700 tisíc riálů, tak vám prodavač řekne částku 70 tisíc, ale myslí tůmanů, což často vede u cizinců k nedorozumění. Aby se to nepletlo, tak někteří používají pro měnu jednotku chomejní, kde 1 chomejní se rovná 1000 tůmanů a tedy 10 tisícu riálů.

Posedlost sladkým

Cukr ke všemu a ve velkém. I k obyčejnému čaji do kelímku dostanete míchátko obalené do tak tlusté vrstvy cukru, že sotva lze nápoj zamíchat. Íránci, často říkají, že si takto obalující nervy cukrem, aby byl život v Íránu snesitelný.

Vzdělanost

Vzdělání je v Íránu na prvním místě. Zejména u mladší generace, která zvládá skvěle angličtinu. Vzdělanost jim tak dává naději na lepší budoucnost, mnoho Íránců touží po odchodu ze země a to především do Kanady či Austrálie. Byl jsem nejednou překvapen, když mi Íránec vyprávěl o knihách Hrabala či filmech Menzela.

Vízum

Momentálně není třeba do Íránu vízum pro občany ČR vyřizovat dopředu. Vízum lze pořídit po příletu na letišti. Jedinou nepříjemností pak je, že od té chvíle pro vás přestane platit bezvízový styk pro cestování do USA. Více info k vízům do Íránu zde.

Film o Íránu k vidění zde.