Věděl jsem, že Zakázané město bývá často vyprodané a že se vždy doporučuje přijít už na počátek otevírací doby, což je v půl osmé ráno. Dorazit na místo v půl osmé ráno, abychom se vyhnuli frontám u pokladny byl i náš plán. Navíc bylo dovoleno vstoupit do komplexu denně jen určitému […]
Ráno se počasí konečně umoudřilo a déšť ustal. Avšak vlhko a horko trvalo nadále, ale už jsem alespoň nemusel nosit deštník. Na tento den jsme měli v plánu se vydat na Velkou čínskou zeď, jeden z nových divů světa. Transport jsme si domluvili na recepci hostelu. Jednalo o čínský autobus, který stavěl […]
Prudký a vytrvalý déšť neodradil od návštěvy národního muzea ani davy čínských turistů, jež vytvořily řadu snad delší než samotná Velká čínská zeď. Nezbývalo nám nic jiného a do jedné z těchto čínských zdí se také postavit a následovat dav. Dav nás vedl k bezpečnostní kontrole. Minuty ve frontě utíkaly pomalu a […]
Náš klidný let z Úlánbátaru byl zakončen hladkým přistáním na pekingském mezinárodním letišti kolem druhé hodiny ranní. Pro dopravu po letišti jsme použili letištní vlak a po imigrační proceduře a vyzvednutí zavazadel jsme se ocitli v příletové hale. Náš problém byl v tom, že bylo teprve něco málo po třetí hodině ranní […]
Ráno nás u snídaně Sonja překvapila vařeným vajíčkem. Vajíčko je v Mongolsku něco poměrně neobvyklého a stejně tak vzácného. Podobně tomu je i u ovoce. Absence možnosti pěstovat ovoce a zeleninu se výrazně podepsalo i na míře obezity obyvatelstva mongolských stepí a celkově na stavbě těla Mongolů, kteří po generace jedli výhradně […]
Náš druhý den v Mongolsku jsme byli nastoupeni v osm ráno před panelákem ulánbátarského sídliště a čekali na náš expediční transport. S menším zpožděním dorazila dodávka ruského výrobce GAZ i s naší průvodkyní Sonjou a řidičem jehož jméno znělo jako říhnutí. Dost možná to i říhnutí bylo, protože opravdu nevím, jestli se představoval […]
V Ulánbátaru jsme měli zamluvený hostel, který byl od nádraží vzdálený asi šest kilometrů, takže jsme udělali radost jednomu z dotírajících mongolských taxikářů a nechali se odvést. Ten den, co jsme do Ulánbátaru dorazili, probíhal i tradiční mongolský festival Nádam, což v překladu znamená něco jako „tři mužské hry“. Mezi tyto hry […]
Vlak odjížděl už v sedm ráno z hlavního irkutského nádraží, takže moc času na prospání po včerejším skoro padesáti kilometrovém pochodu nebylo. Manželka majitele hostelu nám udělala stejnou snídani jako všechny předchozí dny a dokonce nám zavolala i taxi. Taxi, no spíš nějakého svého známého Burjata, který přijel, podle mě […]
Vzbudili jsme se do sychravého a vlhkého irkutského rána. Sice už naštěstí nepršelo a my mohli na naši slíbenou túru sibiřskou tajgou vyrazit, ale ideální počasí rozhodně nevládlo. Nebe bylo škaredě šedivé a hrozilo propuknout v déšť každým okamžikem. Avšak představa toho, že bychom strávili další den opět zavření uvnitř […]
Irkutsk nás po pěti dnech strávených ve vagónu přivítal horkým suchým dnem a potemnělou bouřkovou oblohou. Když jsme slavnostně stanuli na nástupišti, byli jsme celkem dost rozlámaní po tom všem vlakovém martyriu, a hlavně dosti zanedbaní z hlediska hygieny. Ono to několikadenní mytí se jednou rukou ve špinavém umyvadle, na člověku […]
