Po čajové párty jsem se probudil v hotelovém pokoji na náměstí imáma Chomejního se zvláštním pocitem. Připadalo mi, jako kdybychom nestrávili v Íránu pouze několik dní, ale několik let. A teď tu před námi byl poslední den a taky noc v Íránu a s nimi i poslední dobrodružství. Předchozí den jsme […]
Autobus vyrazil na svoji dvanáctihodinovou plavbu pouští a nás opět čekalo spaní na docela pohodlné sedačce autobusu. V naší cílové stanici, Teheránu, jsme se rozhodli pro hotel, který jsme již obývali, když jsme do Teheránu přiletěli. Ačkoliv jsme měli spoustu nabídek na přespání, zvolili jsme raději hotel, už i kvůli […]
Po našem návratu z mešity jsme strávili poklidný večer se Saeedovo rodinou. Seděli jsme na zemi v obýváku a popíjeli čaj. Somayeh nám vyprávěla o těžkostech života mladé ženy v Íránu. Zaujal mě její příběh, kde zmiňovala, že když byla mladší, tak si chtěla pronajmout byt, ale protože nebyla vdaná, […]
Večeři podávala Saeedova matka opět na ubrus, který byl rozprostřený na zemi. Stejně tak jako, když jsme večeřeli u Parastou, tak i teď se na nás přišla podívat celá vzdálenější rodina. Kromě něho a jeho matky s otcem, jsme se seznámili s jeho bratrem, který byl po celou dobu ve […]
Do Shírazu jsme si opět vzali noční VIP autobus, podobný tomu, kterým jsme se dostali z Teheránu do Isfahánu. Cesta měla trvat o poznání déle, než ta předchozí a já se tak těšil, že se konečně prospím. Venku byla už úplná tma, když náš autobus opouštěl nádraží a čekala nás […]
Ráno nás opět budík probudil do černočerné tmy, kterou čeřilo jen světlo mobilního telefonu zvonícího vedle mé hlavy. Připadalo mi jako bych vstával po těžké opici, ačkoliv jsme celý večer pili pouze čaj a jedli ovoce. Chtělo se mi ještě spát, ale bylo mi jasné, že nahoře už bude připravená […]
Naše hostitelka Parastou nás zavedla na náměstí Nakš-e džahán, někdy také známé jako Imámovo náměstí. Ještě předtím bylo známé i jako Šáhovo náměstí. Zkrátka každá změna politického režimu přináší do obecních názvů zmatek. Parastou byla mladá studentka vysoké školy, mluvila dobře anglicky a celou cestu na náměstí jsme si o městě a […]
Čekal jsem, že nám cesta autobusem do Isfahánu zabere zhruba osm hodin, a že se tedy krásně vyspíme. To jsem ale ještě netušil, jak moc se opět mýlím. Autobus měl pouze dvacet sedadel, takže místa bylo jako ve student agency, kdyby před vámi a za vámi nebylo sedadlo. Sedadla byla […]
Druhý den jsme se probudili do jasného slunečného dne, ve měste na úpatí pohoří Elborz. V Teheránu byl už normální pracovní den a do pokoje doléhal ruch ulic všedního rána. Měli jsme naplánovaný další sraz s Mojgun až někdy po obědě, takže jsme se snídaní nijak nepospíchali. Chtěli jsme si […]
Veřejná doprava je v Íránu značně segregační, tedy alespoň co se týče cestujících mužů. Každý vagón či autobus má oddělenou speciální část, která je určena pouze pro ženy, muži tam za žádných okolností nesmí ani páchnout. Zbytek vagónu či autobusu je pak dedikován právě mužům, tam však ženy mohou, když […]
