Když už se rozhodnete Hong Kong navštívit a nemáte čínské vízum, i tak je zde mnoho možností na výlet mimo stíny hongkongských mrakodrapů. Jedním takovým místem je asi 60 km vzdálený ostrov a bývalá portugalská kolonie Macao. Dnes už pod správou Číny ale s velkou či menší mírou autonomie. A jak se tam dostat? Můžete si vybrat, Macao spojuje s Hong Kongem asi 55 km dlouhý most, je zde velmi rozvinuté námořní spojení anebo můžete i letět.

My se rozhodli pro cestu po moři jedním z mnoha speed boatů, které vyráží snad každou půlhodinu. Za necelou hodinku dorazí do jednoho ze dvou výstupních míst, a to buď na historickém macauském poloostrově nebo na ostrově Taipa, který je plný hotelů a kasin. Ono obecně celé Macao je takovým Las Vegas pro čínský svět. Samotný vznik názvu Macao je pak obestřen pověstí.

Když na konci patnáctého století Portugalci Macao objevili a ptali se místních, kde to jsou. Dostalo se jim odpovědi „A-Ma-Gao“, přičemž ještě bylo poukázáno na nedaleký chrám A-Ma, a celé to znamenalo „Zátoka A-Ma“. O pár let později Portugalci podplatili místní úředníky, aby zde mohli kotvit a obchodovat a nakonec usazovat. Po opiových válkách přibrali ještě zmíněný ostrov Taipa a Coloane.

Historické Macao

Po příjemné plavbě jsme vystoupili v terminálu macauského přístavu a prošli rychlou pasovou kontrolou, aby nás za malou chvilku přivítal postarší taxikář s nabídkou jízdy do centra. Cena se zdála být normální, a tak jsme souhlasili. Nechali jsme se vyhodit u náměstí Senado, které jako by vypadlo vzorníku ulic a uliček portugalského Lisabonu. Barevné fasády, upravené kostelíky a prodej portugalských pochutin po čínském způsobu.

Avšak stín žádný, vedro se pomalu připravovalo k polednímu náporu a skupiny čínských turistů v zádech dávaly hlasitým jekotem a pískání píšťalek průvodců najevo svou přítomnost. Dali jsem se proto na cestu k hlavnímu bodu naší návštěvy, čímž nebylo nic jiného než kostel svatého Pavla, respektive k jeho fasádě vedoucích šedesát osm širokých schodů. Kdysi patřil k největším kostelům v celé Asii, ale požár během tajfunu v devatenáctém století z něho udělaly jen onu fasádu.

Vystoupat ke slavné fasádě šedesáti osmi schody nebylo vůbec jednoduché, jednak kvůli už plného nástupu polední vedra, a také díky počtu čínských turistů, kteří se na schodech fotily a nebezpečně se oháněli svými selfie tyčemi. Nakonec stál výstup za to a nabídl nádherný pohled na celé náměstíčko, město a hotel Grand Lisboa v pozadí. Za fasádou se však skrývalo něco dalšího.

Cestou po městě

Tím bylo muzeum a krypty, kam jsme ihned zamířili, abychom v chladu a přítmí krypty trochu ochladili. Za vstupné 15 MOP to určitě stálo. MOP je zkratka macajské patacy, což je oficiální měna Macau, avšak dá se zde platit hong-kongskými dolary v kurzu jednu ku jedné. Vydali jsme se pomalu zpět hledat cestu k nějaké restauraci a také hotelu Grand Lisboa, který jsme si chtěli prohlédnou i zevnitř a okouknout jeho kasino.

Ačkoliv by se na první pohled zdálo snadné nalézt v Macau restauraci opak byl pravdou. Když už se nějaká našla, tak na cizince či nečínsky mluvící turisty se tu moc nemyslelo a zmatený personál nám podal menu v čínštině. Na druhou stranu počet zlatnictví by potěšil každou zlatokopku a exponenciálně rostl s blížícími se hotely a kasiny. Nakonec jsem se dostali do bodu, kdy prodejci zlata obsadili každý třetí obchod.

Hotel Grand Lisboa byl vskutku zajímavý svým nepřehlédnutelných tvarem, barvou a velikostí. Avšak uvnitř nás trochu zklamal a očekávaná grandiozita se nedostavila. Čekal jsem i vstup do kasina po vzoru hotelů v Las Vegan, ale vstup jsme ne a ne najít, přeci jen jet do Macaa a aspoň trochu si nezahrát by byl hřích. Zkusili jsme proto i výtah, který se po zmáčknutí knoflíku s nápisem private casino nakonec nikam nepohnul.

Čínské kasino

Ceduli ukazující směr ke kasinu jsme po chvilce identifikovali. Nebylo to snadné, ale do kasina jsme se po mnoha oklikách dostali. Vstoupili jsme ale jistým postranním vchodem, kde čekal velmi překvapený člen ostrahy v roušce. Pustil nás k detektoru kovu a po nahlédnutí do batohu nás nechal projít dovtnitř. Kasino bylo tu. Kdo by ale čekal velké sály s mnoha herními stoly či ruletami, automaty byl by na omylu.

Herní stoly tu samozřejmě byly, jen ne v takovém počtu, rozprostřené po menších místnostech a plné křepčících Číňanů, kteří si prohrávání svých financí náležitě užívali. Snažil jsem se zjistit, co hrají, protože na takový Black Jack jsem si věřil, i když by to asi moc úspěšná mise nebyla. Avšak pohled na herní stůl vystavil mým úmyslům stopku. Hru jsem neznal, zelené pláno stolu bylo popsáno čínsky a u karet se házelo kostkou. Nakonec i to jediné volné místo u stolu obsadil čínský důchodce. Byl čas odejít.

Po delší době odchytu jsme zastavili taxík, který nás dopravil do přístavu, abychom se nalodili rycločlun zpět do Hong Kongu. Upřímně mě Macao mé očekávání nenaplnilo, a kromě historického jádra, které za hodinu projdete toho moc nenabízí. Tedy pokud nechcete rozmnožit své úspory v čínských kasinech či nakoupit kila zlata. Těšil jsme se zase na Hong Kong a pohled na noční přístav.

Předchozí díl – Hong Kong a záchodové trable